O plemeni

HISTORIE TOSA INU

Tosa Inu byl chován po mnoho let jako bojový pes. Historicky byla bojová tradice velice populární v celém Japonsku, ale zvláště v Tosa oblasti Shikoku. Původní pes, který byl používán pro aktivní bojové zápasy vypadal velmi odlišně. Zcela na počátku byla Tosa střední velikosti Nihon-Inu (domorodý japonský pes, který byl původně šlechtěn na honbu černé zvěře ještě před příchodem západních chovů).

V roce 1854 Japonsko zrušilo národní osamocenou politiku, otevřelo se a tento zvrat začal trvale ovlivňovat příliv cizineckého ruchu. Stále více, ve své tradiční oblíbené japonské zábavě bojovali proti sobě domorodí psi proti psům dovezeným. Japonci velmi rychle zjistili, že domácí chov psů nemůže konkurovat daleko silnějším a větším zahraničním psům. Postupně v oblasti Tosa začali místní chovatelé šlechtit většího, více divokého bojového psa, a použili k tomu i evropské chovy mastiffa, dánské dogy, buldoka, bulteriéra a další. Téměř před sto lety měl tento tzv. kříženec za následek počáteční formu dnešního psa. Tosa-Inu proto nese ve svém názvu oblast v Japonsku, ze které pochází.

Během druhé světové války se počet Tos velmi snížil a v Japonsku hrozilo jejich vyhynutí. Po válce ve spolupráci s chovateli v Korei a na Taiwaně se tento chov podařilo vzkřísit.

Díky výběrovým chovům je Tosa velký, hbitý, atletický pes s vysokou inteligencí a hlavně je nebojácný.

CELKOVÝ VZHLED

Samci jsou silné postavy, dosahují velikosti od 65 cm až k více než 76 cm a váhu mají mezi 63 až 90 kg. Průměrná délka života je 10-12 let. Nejběžnější zdravotní problémy jsou stejné jako u podobných ras: kyčelní dysplazie a torze žaludku. Průměrně mívá fena šest až dvanáct štěňat, ale kvůli nesmírné velikosti feny musí chovatelé dávat pozor, aby fena nedopatřením nerozdrtila štěňata. V Japonsku jsou stále velmi oblíbené psí zápasy a Japonec ctí Tosu stejně jako válečníka Samuraje.

Povaha a charakter:

Charakteristická je trpělivost, důstojnost, neohroženost a odvaha.

Hlava:

Mozkovna:
Lebka: široká
Stop: poměrně výrazný
Obličejová část hlavy:
Nosní houba: široká a černá
Tlama: přiměřeně dlouhá. Hřbet nosu rovný.
Čelisti: silná horní i dolní čelist.
Zuby: silný nůžkový skus.
Oči: poměrně malé, tmavě hnědé, výraz důstojný
Uši: poměrně malé a tenké, nasazené vysoko po stranách hlavy. Visí a těsně přiléhají k líci.

Krk:

Svalnatý krk s volnou kůží na hrdle.

Trup:

Kohoutek: vysoký
Hřbet: rovný a vodorovně probíhající
Bedra: široká a svalnatá
Záď: v horní části lehce zaoblená
Hruď: široká a hluboká, přiměřené klenutí žeber
Břicho: dobře vtažené

Ocas:

Ocas Tosy je v nasazení silný, směrem ke špičce se pozvolna zužuje. Visí-li ocas, dosahuje až k hleznu.

Končetiny:

Hrudní končetiny
Lopatky: uloženy přiměřeně šikmo.
Předloktí: rovné, přiměřené délky a silné.
Přední nadprstí: silné, lehce skloněné.
Pánevní končetiny: Velmi dobře osvalené. Koleno a hlezno přiměřeně úhlené, silné.
Tlapy: Prsty pevné a dobře uzavřené. Polštářky jsou silné a pružné. Drápy tvrdé, přednost se dává tmavé barvě.

Pohyb:

Energický a vydatný.

Osrstění:

Vlastnosti srsti: srst krátká, tvrdá a hustá

Barva:

Červená, všechny odstíny žluté, meruňková, černá, žíhaná. Samostatné bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné.

Velikost:

Kohoutková výška u psů: alespoň 60 cm; u fen : alespoň 55 cm

Vady:

Každá odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Tenké kosti
Špičatá tlama
Lehký předkus nebo podkus

Diskvalifikující vady:

Výrazný předkus nebo podkus
Bojácnost